Vlastně ani pořádně nevím, kde začít. Poslední týdny mého života tak rychle utekly, že ani pořádně nevím, co jsem kromě práce a rybaření dělal. S blížícími se vánoci, jsem však začal shánět dárky. Nejtěžší pro mě bylo něco vymyslet pro Lili, které jsem chtěl částečně vynahradit i ty loňské, kdy jsem jí nic dát nemohl. To, jestli se mi to podařilo nevím, ale koupil jsem jí několik drobností, každou zvlášť zabalil, napsal k tomu dopis a vložil do krabice, kterou jsem zabalil ještě jednou. Doufám, že ji to potěší. Koncem listopadu jsem se ještě stavil v Prasinkách, kde otevřeli nový obchod s komiksy, což mi přišlo jako fajn drobnost pro Brada a Jolene, zbytek dne jsem pak strávil s Lili u ležáku. Bylo moc fajn si s ní po dlouhé době popovídat, dozvědět se o novinkách a o tom, jak budeme trávit každý Vánoce. Také jsem zjistil, že jsem úplně zapomněl objednat dárek Samovi, takže jsem narychlo objednával dřevěnou truhličku ve tvaru fénixe. Prosinec utekl snad ještě rychleji a bylo 23. Pro někoho normální den, pro naši rodinu však velmi speciální. Ráno jsem se vzbudil a udělal snídani pro mě i mamku L a po ní jsme se šli převléct. Sešli jsme se asi za dvacet minut u krbu v obýváku. Vidět mamku scházet po schodech ve svatebních šatech bylo úžasné, neskutečně jí to slušelo! Na obdivování však nebyl čas. Museli jsme se přemístit do Prasinek. Přesunuli jsme se do altánku v parku a čekali jen pár minut, než se dostavila rodina mamky L., její kolegyně z práce, která jí šla za svědkyni, strejda Gianni i Gian s rodinami a po chvíli směrem od hradu přišla i mamka A. v zeleném obleku, doprovázena Say. Jako poslední dorazil oddávající a celá ceremonie mohla započít.
Drazí svatebčané,
Sešli jsme se tu společně, abychom spojili Alice a Charlotte ve svazku manželském.
Tento závazek není uzavírán bezmyšlenkovitě, ba naopak věřím, že za posledních 12 let jako snoubenky si dostatečně vyzkoušely veškeré povinnosti. Mějte na paměti, že láska, loajalita a porozumění jsou základem šťastného a trvalého domova.
Poté následovaly krátké sliby, které si nepamatuju už doslova, ale mamka Alice hlavně vzpomínala na začátky jejich vztahu a slibovala Lottie, že ji bude ochraňovat stejně důkladně, jako kůrolez ochraňuje strom. Zatímco mamka Lottie se více ve svém slibu zaměřila na budoucnost. Co ti budu povídat, bylo to dojemné a chvílemi i vtipné. Popravdě jsem už ani nedoufal v to, že se toho jednou dočkám a budeme rodina i papírově. Poté následoval poměrně dlouhý první novomanželský polibek s výměnou prstýnků, které jsou svým vzhledem asi dost neobvyklé, ale nedokážu si představit, jaký vzhled by k nim seděl více. Tuhle chvíli však rozsekl oddávající větou:
Drahá rodino, přátelé, dovolte mi poprvé představit Alice a Charlotte Coppelion!
Obrázky jsou tvorba AI.
Po konci poměrně krátkého obřadu jsme se rozloučili s oddávajícím a vyrazili do restaurace na pozdní oběd. Seděli jsme tam až do večera, než se všichni pomalu rozešli za svými povinnostmi. Jsem však neskutečně rád, že si to mamky naplánovaly zrovna takhle. Vidět celou naši rodinu pohromadě v předvánoční čas bylo úžasné a nepoštěstí se to jen tak. Já zamířil hned domů, zatímco mamky si pronajali na jednu noc apartmán, aby měli alespoň pro sebe nějaký čas, když líbánky plánují odložit až na prázdniny, kdy bude víc času. Sotva jsem dosedl na postel ve svém pokoji, když se ozval tichý zvuk dopadajícího zobáčku na sklo okna. Pomalu jsem zase vstal a přešel k oknu, abych mohl pustit sovu dovnitř a převzal si od ní dopis a zatímco jsem ho četl, sova vylétla k Takaře a začala jí ujídat z misky. Nebyl to sice moc dlouhý dopis, ale písmo jsem poznal téměř okamžitě. Psal mi táta, jestli s ním a jeho rodinou nechci strávit Štědrý večer a vzhledem k tomu, že mamky se mnou neměly zrovna velké plány, protože jsme se domluvili, že Vánoce jako takové oslavíme až 25. u babi s dědou, tak jsem mu rychle poslal po jeho sově zpět odpověď, že bych byl moc rád a ať mě vyzvedne ráno. Rychle jsem si sbalil pár užitečných věcí do batohu a utíkal spát.
Vzbudil jsem se poměrně brzy a hned po snídani mě už vyzvedával táta, aby se se mnou mohl přemístit zpět k němu domů. Rychle jsem se se všemi přivítal a poté už jsme vyráželi ven. Taťku napadlo, že bychom mohli zajít do akvária, kde jsme strávili několik hodin, než jsem si dostatečně prohlédl veškeré ryby, chobotnice a medúzy. Po mém dostatečném vykoukání jsme se vydali na vánoční trhy, které byly dost příjemné a bylo tam hlavně spousta řemeslných výrobků, ale zastavili jsme se i u stánku se svařákem a každý jsme dostali jeden kelímek (i Bill a Jess, kterým je teprv patnáct!). Po nasátí dostatečného množství vánoční atmosféry a když jsem nakoupil pár drobností, abych jim je mohl nechat u stromku, jsme se vydali na kluziště, kde jsme blbli téměř až do večera, než bylo potřeba se přesunout do domu, abychom si mohli dát večeři. Já se ještě před ní rychle převlékl do košile a společenských kalhot. Esme k večeři připravila nadívaného krocana a k tomu jsme popíjeli domácí punč. Po večeři jsem jim schoval pod stromek pár nakoupených drobností z trhů a táta mě hodil zpět domů. Tam už na mě čekaly mamky se kterými jsem se přivítal dlouhým objetím, než jsem šel do postele. Druhý den mě totiž opět čekalo brzké vstávání, protože jsme vyráželi k babičce s dědou. Jako každý rok se tam sešla celá jejich rodina a nebylo jediné místo u stolu volné. Po výborném obědě jsme si rozbalili dárky a celé odpoledne strávili povídáním o novinkách a posloucháním muziky. Samozřejmě nesmělo chybět téma, zda se dočkám sourozence, když už jsou mamky konečně po svatbě. U babičky s dědou jsme strávili celé svátky až do silvestra, na ten jsme se přesunuli zpět do Londýna a užili si ho jen v rodinném kruhu. Jsem zvědavý, co přinese rok 2024, doufám však, že bude mnohem lepší než ten letošní… jo a kdyby mi vrátil do života víc Lil, vůbec bych se nezlobil!
PS: K vánocům jsem dostal plno skvělých dárků od beast boxů, přes oblečení až po poukaz na přemisťování.
