právě sedím v kočáře na své poslední cestě z Bradavic. Je to opravdu divný pocit, to tady opouštět, vzhledem k tomu, že jsem tu strávil většinu svého života, ale zároveň se těším na to, až budu moct být s Am. Vánoce byly poměrně smutné, protože jsem byl téměř jediný, kdo na hradě zůstal. Zbývajícího půl roku jsme si to však se Samem vynahradili. O Valentýnu jsme se Samem vyrazili po hradě a nasbírali všechny žetony, abychom si mohli vystřílet ve střelnici, co nejvíce věcí. Vzhledem k tomu, že jsem většinu studentů pouštěl před sebe, tak jsem tam byl až dlouho do noci, ale podařilo se mi mít i pět zásahů z pěti ran! Byla to skvělá zábava i pokec s profesorkou Ramoth. Nakonec jsem vyhrál lampičku, tři svíčky, plyšáka Bodloše, Abraxana a Matagota a slunečnici. Většinu z toho jsem však daroval, protože už tak mám spoustu věcí, které musím odvézt z hradu. Před Valentýnem jsem si dal ještě za cíl nějak zkrášlit tvůj památník. Takže jsem ti tam dal dvě svíčky ve skleničce a Citroník Japonský v květináči a profesorka Ramoth tam přidala dřevěnou lucernu ve tvaru Tardis. Řekl bych, že to teď vypadá o dost lépe, než předtím. Se Samem jsme ještě napsali i Valentýnku pro profesorky… během následujících týdnů jsme se ještě zapojili i do hledání pokladu z Úvodu do kouzelnického světa. Museli jsme proběhnout celý hrad a splnit úkoly a byla to opravdu sranda a na konci nás čekal skvělý poklad. Nějaké ty knížky, oblečení, peníze a samozřejmě i sladkosti. Zabralo nám to asi půl dne, ale stálo to za to! A nakonec tu jsou OVCE. Lektvary se mi zdály dost jednoduché i přes to, že mě při nich vyrušila sova Am, což komisařka nevzala moc přívětivě. V dracích jsem si dost věřil, ale myslím, že nakonec budu rád za P, za to bylinky se mi proti drakům zdály zase dost jednoduché. OPČM bylo taky dost na pohodu až na utrpěné kousnutí od běhnice a to, že jsem málem pozvracel profesora…a co se týče POKT? Lepší zkoušku jsem nikdy nezažil! Procházel jsem ohradama zvířat, odpovídal na otázky… jen jsem měl problém, abych tam zamilovaně nezůstal! A poslední den jsem měl Formule a Přeměny, všechno s panem profesorem Harringtonem, takže jsme prvně napsali teorii a pak jsem se u praxe málem vyudil ve vlastním potu. Jako vůl jsem to totiž kouzlil neverbálně, takže jsem z tama vylezl úplně vyšťavený. Nakonec jsem se vždy dostal ke správnému výsledku, ale zabralo to několik pokusů, takže u přeměn si vůbec nejsem jistý výsledkem…

Uvidím, jak nakonec OVCE dopadnou, ale doufám, že se nebudu muset rozloučit se svým celoživotním snem o práci se zvířaty…

​

Jo a vyhráli jsme taky školní pohár, který jsem letos přebíral od ředitelky já!  Ředitelka konstatovala, že si udělal z naší římsy jen krátký výlet do síně a zase zpět, tak jsem jí řekl, že se mu tam asi líbí. :D