Asi bych mohl začít dopis tím, že se ti pochlubím, že mám holku, ale mám pocit, že bude mnohem lepší, když začnu úplně od začátku. Na konci dubna mě Lili vytáhla na párty, kteroou pořádal Jay s Viann (kupodivu bez kapky alkoholu). Prvně jsme všichni dostali lístky s kategoriemi, na které jsme měli vymyslet různé úkoly. Mně to teda zrovna dvakrát nešlo, ale nakonec jsem přeci jen něco sesmolil. Byly tam kategorie hra, Rom jako romantická interakce, profesoři, dlouhodobé a jiné. Poté, co jsme všichni sepsali úkoly, tak se papírky promíchaly a začali jsme hrát hru Nikdy jsem. Podle té jsem zjistil, že očividně nejsem moc zkažený, protože jsem si vytáhnul jen jeden papírek - měl jsem hrát po dobu jednoho kola přítulnou kočku, takže to schytala Lili, které jsem se otíral o rameno, vrněl a občas i mňaukal. Z mých úkolů se během hry vytáhly čtyři papírky. Viann si vytáhla zatočení versem a políbení osoby, před kterou se zastaví. K mé smůle to padlo zrovna na mě - takže karma funguje opravdu dobře. Musím však uznat, že ten polibek byl mnohem lepší než v prváku a už mě ani tolik nerozhodil, což je rozhodně pozitivum. Stuart si vytáhl na čtvrt hodiny odpovídat pouze názvy písní a šlo mu to opravdu dobře! Viann si poté vytáhla otázku, kdo z profesorů jí přijde nejvíce hot a vlastně mě ani nepřekvapilo, že odpověděla pana profesora Zacha. A poslední z mých papírků si vytáhla June, která si musela vyměnit tričko s Jayem. Poté se však změnila pravidla a tahali jsme si papírek s úkolem pokaždé, co jsme přišli na řadu… takže jsem se musel políbit s Lili (po mém schválení), já ji poté musel políbit na místo, kde jsem ještě nikoho nelíbal s jejím souhlasem, takže jsem vybral krk a nakonec přišla ta největší bomba. Lili si vytáhla papírek s tím, že musí do prázdnin předstírat, že chodí s osobou po své pravici. A přesně tímhle papírkem začaly poměrně náročné dva měsíce. Začali jsme spolu trávit více času a pokaždé, co jsme byli na místě, kde by nás mohl někdo vidět, jsme se museli držet za ruce, tulit se nebo si dát alespoň polibek na tvář, aby nám to ostatní věřili, že jsme teď doopravdy pár. Vymysleli jsme si hrozně přeslazené přezdívky - takže já jí říkal Jednorožčíku a každý večer jsem ji doprovázel před kolej, kde jsme se rozloučili polibkem na tvář, dlouhým obejmutím a přáním hezkých snů. Takhle to šlo celý měsíc. Jeden večer po představení pěveckého klubu jsem však měl pocit, že nás někdo sleduje i přes to, že jsem nikoho neviděl kromě Buclaté dámy. Nechtěli jsme však s Lili riskovat odhalení a tak jsme si tentokrát dali delší polibek na rty… a popravdě ani nevím, jak se ohledně toho cítit. Na jednu stranu jsem si užíval celou tu dobu fingování vztahu, protože jsem s ní trávil opět více času, na druhou stranu vím, že se mi pořád líbí Odette, a tak jsem se cítil trochu hloupě, ale uklidňoval mě fakt, že jsme s Lili pořád ti nejlepší kamarádi pod sluncem a předstírání za chvíli přestane a my budeme moct opět dělat vše, co chceme bez nutnosti se pořád ohlížet na to, jestli nás náhodou někdo nesleduje, aby nenabyl podezření, že spolu doopravdy nechodíme.

 

Můj stav po návštěvě ošetřovny se začal dost zlepšovat a už nemám tak špatnou náladu, jako jsem měl. Od odmítnutí jsem Odette potkal asi jen jednou na hodině a nevypadala zrovna, že by měla zájem se se mnou bavit, takže se mi vlastně ulevilo, protože bylo rozhodně snazší se držet rady obaa, abych se nenechal zatáhnout do jejích her a držel se zpátky, než se dám psychicky dokupy. Každý den jsem se snažil dodržovat můj slib o brzkém zalezení do postele po nadopování uklidňujícím čajem - to se ne vždy naplnilo tak brzo, jak jsem slíbil, ale opravdu jsem se snažil! Kaylův stav se však o moc nezlepšil a všechno se pokazilo a vyvrcholilo v půlce května. Po rozhovoru s Viann vtrhl do pokoje vzteky bez sebe a opět následovalo naše “oblíbené” večerní okýnko - filozofie s Kaylem. To jsou takové naše večerní dýchánky, kdy Kayle přemýšlí nad různými blbostmi a já se mu to snažím rozmlouvat fakty. Tentokrát se dýchánek vedl na téma “Proč by Stuart balil Mayu”. Kromě toho, že Kayle celou dobu Mayu obhajoval, jakoby měl na očích růžové brýle, zatímco Stuarta extrémně osočoval a vypadalo to, že z jeho úhlu pohledu nese za všechno vinnu on, protože není rozhodně takový svatoušek, za kterého se vydává… já se stavěl do opozice a snažil se obhajovat Stua a shazovat námitky ohledně dokonalé Mayi, aby pochopil, že rozhodně ani jeden z nich není stoprocentně nevinný a hodný. Tenhle rozhovor však nešel tak dobře, jak jsem doufal a Kayle se začal naštvávat čím dál víc, až mě sejmul evertem k zemi. Naštěstí se nic vážného nestalo a já si na hlavu jen hodil mokrý ručník, abych tam neměl do rána případnou bouli. Před mým odchodem do koupelny, jsem ho posílal do postele, jenže on neposlechl a po mém návratu se začal omlouvat, jak mu je to líto a odmítal jít spát a pořád to chtěl hrotit. To už mě trochu namíchlo a téměř jsem po něm vykřikl, že pokud nezačne chodit k psycholékouzelníkovi, tak se odstěhuju. On už jen vykřikl, že stejně nakonec zůstane sám a zdrhl z koleje. Z toho jsem měl fakt “radost” a vyběhl za ním. V pyžamu, bez hůlky a bez bot. Hledal jsem ho dobrých dvacet minut po celém hradě, než jsem ho konečně našel ve sklepení a trvalo mi další čtvrt hodiny ho zklidnit a donutit se vrátit na kolej a hlavně ho dostrkat do postele. Opravdu doufám, že termín dostane brzy, protože jinak nevím jak to tam s ním zvládnu. Je jako čertík v krabičce u které nikdy nevím, kdy vyskočí ven a přijde výbuch.

 

Během května jsem se ještě zúčastnil vystoupení pěveckého klubu ve školním divadle a musím uznat, že všem to šlo úžasně! Ale nejvíc se mi stejně asi líbilo vystoupení Mirai s Mary. Dva dny na to se pořádalo karaoke v nejen čajovém koutku a tam to teda rozbalilo mnohem víc lidí. Začíná mi připadat, že jsme spíš umělecká škola než všeobecná...protože očividně tady v těch chodbách umí zpívat úplně všichni až na mě! Každopádně jsem si ale ten večer dost užil až na skutečnost, že Kayle zjistil, že jsme spolu s Lili, takže se mě pokoušel ještě tu noc vyslýchat a když se mu to nepovedlo, následovalo to další den. Zarazila mě však jeho odpověď, když jsem mu potvrdil, že jsme spolu, hned hlesl, že teda on s Odette měli pravdu, že to dlouho netrvalo a odešel. Tímhle mě fakt namíchl, je to totiž hrozný ňouma! Jenže jsem mu samozřejmě na to nic říct nemohl, když to máme hrát až do prázdnin! Asi si myslí, že jsem úplně stejný jako on… líbí se mi nějaká holka, pořád o ní mluvím a nakonec se líbám v nejbližší chvíli s úplně jinou holkou, ale takhle to teda rozhodně není! Během toho hraní vztahu mi na Lili začalo záležet ještě víc, mám ji radši a vlastně si ty chvíli spíš užívám, než abych odpočítával minuty do toho, kdy to skončí… to však neznamená, že s ní chci oficiálně chodit. Poslední den před zkouškama jsem vyrazil s Lili do uměleckého klubu a bylo to moc fajn odpoledne, které jsem strávil kreslením uhlem na papír a večer jsme s Lili vyrazili seznamovat naše sovy se sebou navzájem na hřiště. Strávili jsme tam několik hodin a dost jsem si to užíval. Mluvili jsme o všem možném, políbili se a mně došlo, že se z toho tak nějak stalo rande, ale domluvili jsme se na tom, že na začátku prázdnin ukončíme tuhle hru na vztah, protože ani jednomu z nás to nevyhovuje. Máme se rádi a občas máme náladu se držet za ruku či si dát pusu, ale škatulka vztahu je až moc vážná a navíc Lili má strach, aby to nedopadlo špatně… a já se jí vlastně nedivím a proto jsme našli kompromis, který bude vyhovovat nám oboum a je mi jedno, že si všichni budou opět myslet, že vysíláme smíšené signály. Jo a taky mi půjčila svůj věneček do vlasů z umělých levandulí, prý s tím mám jít na zkoušky… už vidím, jak se mi Parker se Sawyerem budou smát!

 

Svůj zkouškový týden jsem otevřel Jasnovidectvím. Ta zkouška mi nepřišla až tak moc těžká, věděl jsem většinu otázek a u jedné, co jsem nevěděl, jsem si aspoň vymyslel něco, u čeho by se Sawyer mohl pobavit. Zkouška z Přeměňování, která následovala hned po tom byla o dost horší. Parker se totiž rozhodl nás zkoušet po dvojicích ústně. Každého zkoušel na tři otázky a chtěl po nás prváckou látku… definici přeměn jsem z té hlavy vytáhl ale období, kdy žil nějaký páprda jsem musel tipnout v rozmezí dvou století a místo jsem tipl jen podle toho jména, co říkal… tak uvidíme, co dostanu za známku. Kouzla mi šla všechna… zbytek zkoušek se mi zdál dost v pohodě a docela si v nich věřím na Véčka - to bude mamka koukat, jestli je dostanu! Ve středu byl velký den pro Kayla, byl totiž poprvé u toho psycholékouzelníka, avšak k mému překvapení mu nic na ty jeho stavy nedal. Jenom mu řekl, že ty sny budou z pocitu viny… to nám fakt pomohlo! K večeru jsem se opět nechal vtáhnout do dramatu trojúhelníku KOM. Nejen, že jsem musel Odette napsat vzkaz, jestli je v pohodě a kde je, protože si ji Maya vytáhla ven a Kayle se o ni bál…ale ještě jsem s ním musel po večerce jít Odette hledat. Během hledání mi odepsala, že v pohodě není, ale nezaslouží si, abych si o ni zajímal a když jsme ji konečně našli, nikam ta konverzace vlastně moc nevedla. Kayle se mezitím naštval, tak jsem mu chytil ruku s hůlkou, aby to opět neskončilo nehodou, na to odvětil, že by jí neublížil, protože ji má rád, naštval se ještě víc a zdrhl… a tak jsem musel jít pro změnu hledat ho, abych ho našel v poměrně blbém stavu, pohádal se s ním a on si pak šel za Mayou. Někdy mi přijde, že trpí nějakou divnou odrůdou dračích spalniček, jen místo náhodných projevů magie má neplánované projevy vzteku a smutku zároveň! Taky jsem díky tomu zjistil, že nemá smysl se v Kaylově přítomnosti stavět do opozice či si hrát na neutrální Švýcarsko, protože stejně nakonec skončím jako ten špatný já… v tom horším případě na zemi po shozením kouzlem. Ve zbytku týdne jsem ještě stihl navštívit výstavu uměleckého klubu, kam se dostala i moje kresba uhlem. Moc nechápu, že ji tam prof. Moon zařadil, protože všichni ostatní měli mnohem lepší díla! Ale! Byla tam i mega dobrá věc a to házení balónků naplněných barvami na obří bílé plátno, což jak jsem zjistil je neskutečně odreagující a zklidňující aktivita, a tak jsem profesorovi navrhl, aby to nainstaloval do vstupní síně po celý školní rok. V pátek už nás čekala jen slavnostní hostina, která byla skvělá… ne kvůli chabé výzdobě či skvělému jídlu, ani kvůli nudnému proslovu ředitelky, která nás chválila, ale kvůli tomu, že jsme VYHRÁLI školní pohár pro který šel Stuart s Maxem a za bouřlivého potlesku ho zvedli nad hlavy! Po hostině jsem se šel ještě projít s Lili, udělali jsme si společnou fotku a poté se políbili. Jenže pak se to nějak pokazilo, ona se odtáhla a jen na mě koukala a zhluboka dýchala. Já jí řekl, že vypadá jak ryba na suchu… a pak jsme se rozloučili a já šel na kolej, kde jsem to ještě řešil s ostatníma… jsem z toho dost zmatený a doufám, že to bude vše v pohodě a já nepřijdu o svou nejlepší kamarádku!

 

Takže jak jsem psal na začátku… mám holku, akorát, že vůbec. Je to totiž mnohem komplikovanější a mně to vlastně vůbec nevadí.