s prvními nočními mrazíky mi začalo pomalu docházet, že se odsud asi jen tak nedostaneme. Trvalo mi to pár dnů, než jsem se s touhle skutečností smířil a přijde mi, že nálada v táboře je ponurejší než předtím. Možná za to může jen to počasí, možná ke stejnému smíření došli i ostatní, jedno však vím jistě a to to, že jsme všichni začali na zásobách na zimu pracovat ještě usilovněji než předtím. Začátkem října se však někomu povedlo zapomenout úrodu na poli a ta přes noc přemrzla, tak jsem strávil chvíli času jejím přebíráním, která je ještě použitelná a která ne. Tu nepoužitelnou jsem přeskládal do nové bedýnky a hodil ji ke skále a prohlásil jsem ji za kompost. Nasadili jsme si i dýně kvůli Halloweenu, jednu jsem si vzal a vyřezal nožem z kuchyně, abych ji mohl umístit před naši chatku. Už dlouho jsem přemýšlel, jak ji odlišit od těch ostatních a tohle byla fajn příležitost. Počasí je však čím dál horší a už jsem musel vytáhnout i kabát, ale je u něho výhoda, že má alespoň dost velké kapsy, takže se mi vajíčka z kurníku nosí mnohem pohodlněji. Taky tu v táboře proběhlo pár malých změn. Dědovi se totiž asi líbilo jak pracujeme a tak nám sehnal do kuchyně odměrky, takže je teď výroba másla, mnohem jednodušší. Co se týče zásob, tak si myslím, že je máme poměrně dobré. Zvládli jsme vypěstovat poměrně dost zeleniny i ovoce jsme si natrhali. V tom počtu, co tu teď jsme bychom to měli snad zvládnout bez problémů, ale nejvíc mě nahání strach, aby nás tu nepřibylo víc. Sice jsem už několik dní nepotkal žádnou novou tvář, ale zároveň pochybuju, že by to všechno teď ustalo jen kvůli tomu, že už je mnohem větší chladno. Kolem Halloweenu se před strážní budovou taky objevila velká nástěnka s dopisní schránkou. Neviděl jsem nikoho, kdo by ji stavil, ale nejspíš děda zaúkoloval dřevaře, aby ji vyrobili a zabili na tomhle místě do země. Vlastně to není zase až tak moc zvláštní nástěnka. Má jen tu schránku a sděluje informaci, že dopisy se odesílají a rozdávají dvakrát týdně. Jo a taky, že se velmi pečlivě kontrolují, takže naše domněnka s Abby byla správná. V noci už začíná být taková zima že jsem si musel upgradovat postel ovčí vlnou, s ní je to mnohem pohodlnější, ale budeme muset s Abby ještě nějak vymyslet i okna v chatce. Pokud začne sněžit, nechci aby ani z jednoho z nás se stali sněhuláci. Nejlepší by bylo ty díry, které mají fungovat jako okna prostě zabít dřevem, ale nikde jsem tu neviděl hřebíky, tak prozatím asi vyzkouším to zakrýt nějak ovčí vlnou, třeba to alespoň trochu pomůže. Taky mi děda při večeři předal dopis. Odepsala mi mamka a dokonce i poslala tři čokoládové tyčinky, o které se budu muset podělit s Jeffem a Abby, aby měli taky trochu toho sladkého. Každopádně mamka v dopise toho moc nenapsala, nejspíše jí došlo, že to kontrolují, nebo byla opatrná jen tak pro jistotu… nevím, ale aspoň díky dopisu vím, že je v pořádku a to je na tom, to nejdůležitější. Musím jí odepsat, dopisní papír a obálku jsem si vzal od dědy už před pár dny, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Přes den létám po celém areálu, abychom toho stihli, co nejvíce, dokud ještě to jde a po večerech jsem začal vyrábět ze slámy vánoční ozdoby. Pochybuju totiž, že nám dají držák, abychom si mohli pokácet nějaký strom, postavit ho mezi chatky a prohlásit ho za vánoční. Proto jsem si řekl, že alespoň chatku ozdobím, abych si trochu zvedl náladu a rozptýlil myšlenky o to, jak to tu zvládneme. Ty ozdoby nejsou vůbec dokonalé, ale docela mě to baví a postupně se v tom zlepšuju. Nad dopisem pro mamku jsem už několikrát přemýšlel, ale nevím, co jí mám napsat… nebo spíše, jak jí mám napsat, že mě na Vánoce neuvidí? Taky mi tam psala, že kdybych něco potřeboval, tak ať napíšu… jenže dost pochybuju o tom, že by mi sehnala a poslala nějaký mlýnek, abychom si mohli udělat ze zásoby pšenice mouku a upéct si tu třeba nějaký obyčejný jablečný koláč, abychom měli trochu změnu v našem jídelníčku. Včera jsem strávil kus večera s Jeffem v přístřešku u koz. Zatímco, jsem jemně zmrzlými prsty vyráběl vánoční ozdoby, jsme si povídali o tom, co nám momentálně chybí a taky o tom, co si dáme až se odsud dostaneme. Během naší konverzace jsme si uvědomili, že kozy jsou jediné, co jsme ještě nepojmenovali ani jinak nerozlišili a tak jsme se rozhodli, že jim dáme jména. Takže bych ti chtěl představit Baileys, Cranachan, Sunrise a Napoletanu. Předtím, než jsme to zabalili a šli spát, jsme si povídali o tom, jak jsme zvyklí slavit vánoce a nakonec se konverzace stočila k tomu, jestli nám děda strážný věnuje k vánocům alespoň nějaké staré rukavice s čepicí, abychom tu nezmrzli.