Jak jsem slíbil, tak se také ozývám a tentokrát jsou na pořadníku novinky z hradu. Těšil jsem se, že mým návratem do školy bude alespoň něco málo, jako dřív… jenže Kayle do školy nedorazil, sice jsem se chtěl z pokoje odstěhovat pro své vlastní bezpečí, ale i tak mi chybí a štve, že jsem mu nedokázal pomoci. Trvalo mi zjistit, co s ním je, ale nakonec jsem se od našeho nového kolejního - prof. Taylora, dozvěděl, že je u Munga, takže jsem mu napsal dopis, ale neodpověděl…nejspíš mu sebrali sovu, aby ho něco nemohlo rozhodit ještě víc. Každopádně pokoj jsem stejně změnil, přestěhoval jsem se k Samovi o patro výš, u kterého jsem přespával pár prvních dnů, než jsem zjistil, že Kayle na hradě vůbec není a popravdě si myslím, že soužití se Samem bude o dost lepší! Máme totiž společné zájmy, jako je pěstování kytek a zvířata, takže si často spolu povídáme a mně se alespoň trochu vrací nálada. Sam je taky jediný na hradě, kdo se mě neptá, jak se mám a netváří se, jakoby vše bylo normální, za což jsem fakt rád! Ovšem není to tak jednoduché, jak jsem myslel, že to bude. Mám totiž pořád pocit, že Odette někde vykoukne za rohem a řekne mi, že to všechno byl jen nepovedený žertík. Když už jsem u Odette, ještě poslední den prázdnin jsem doma namaloval její portrét a poté ho umístil poblíž pamětní síně i s malou kytičkou ve váze, aby mohli všichni na ni v tichosti vzpomínat… bohužel to tam vydrželo jen pár dnů, někdo všechny květiny povyhazoval a na obraz vepsal “a co bude příště”, nebo něco takového…proč to má někdo zapotřebí, tati? Chápeš to? Asi jí radši zasadím na pozemcích strom, ten snad nikdo nezničí! Na hodiny jsem chodil zatím s dost pochmurnou náladou, což vzbudilo starost i v profesorovi Moonovi, který mi nabídl, že kdybych potřeboval, můžu se za ním zastavit. No a v tomhle mém stavu jsem se taky pohádal s Lili a Mary, o které jsem si myslel, že udala Kayla, ale pár dní na to mi Lili řekla, že to prý ona nebyla…ale vlastně ani nevím, jestli mě ještě zajímá, kdo to byl. Měl jsem o Kaylovi totiž dost dlouhý rozhovor s June i prof. Taylorem a tak nějak mi došlo, že to je pro něho opravdu dobře, že je tam, kde je a uvidíme v jakém stavu se vrátí a jestli bude pro mě přijatelné ho mít za kamaráda dál, i když mi to trhá srdce, tohle psát. Letos jsem se taky zapsal do spousty klubů, abych si trochu rozehnal ty pochmurné myšlenky. V pátek bylo první setkání klubu bylinek, které letos vede Amálka, bohužel jsme se tam sešli jen ve třech, ale bylo to fajn. Večer ještě bylo už pravidelné vysílání rádia Fénix, tentokrát nic moc extra zajímavého až na to, že někde v Číně utekl Čínský ohniváč. Nechceš mě vzít o prázdninách na dovolenou? Beru Magos i Čínu, tati! Taky už pomalu sepisuju, vymýšlím a objednávám vánoční dárky. To je totiž má oblíbená část roku, což jistě víš. Baví mě rozdávat dárky a tím snad i radost! Večer jsem si ještě chvíli povídal se Cindy a víš, co jsem zjistil? Že má taky ráda rozdávání dárků! Asi jí budu muset něco vymyslet, i když ta musí mít každý rok kupu dárků, protože se baví snad s celým hradem!