už asi vím, jak ses musela cítit pár posledních hodin v ten osudný den, ale měl bych začít od začátku. Přihlásil jsem se na brigádu v knihkupectví, kde to bylo fajn. Třídili jsme zničené knížky od těch, co jsou ještě v použitelném stavu a vypadají jako nové. Jenže pak jsme zaslechli zeshora nějaký rámus, tak jsme se šli podívat. Přišla regimentská hlídka na prohlídku…rychle jsem sjel všechny pohledem, hodil po Raven svůj pršiplášť aby se nedostala zbytečně do problému a pustil se zpět do práce. Hlídka měla v plánu najít mudlovské knihy v kouzelnickém knihkupectví, několikrát se nás ptali jestli jsme něco takového nenašli, ale na naše odpovědi nebrali zřetel a tak jsem vzal jednu kouzelnickou, která byla prožraná červy a podal ji tomu liliákovi s komentářem, že ti červi jsou možná mudlovští, což se mu samozřejmě moc nelíbilo a situace se pomalu začala přiostřovat. Úplně zbytečně s knihami, které jsme měli už roztříděné pohazovali, nelíbilo se jim, že štítkuju pomocí kouzla, natlačili mě až ke knihovně a chtěli ať uhnu i když jsem neměl kam… a nakonec to všechno vyvrcholilo pěstí do mé brady, nenápadného nastavení nohy liliákovi a mou identifikací. I přes to, že mě z toho sklepa pustili, tušil jsem, že to nebude konečná a očekával dopis z ministerstva… a taky, že po několika dnech mi přistál v klíně. Bylo v něm předvolání na které jsem se dostavil a očekával jsem, že to bude podobně ostré jako v tom sklepu v knihkupectví, ale nemohl jsem se splést víc. Ten výslech sám o sobě byl dost v pohodě až na to, že jsem omylem při otázce jestli nesympatizuju s Regimentem odpověděl, že ani s odbojem a pak to rozvedl… to byla asi ta osudná chyba, když jsem opustil místnost a šel pryč z ministerstva, viděl jsem jak mě všichni ti na hlídce pozorují, ale nepřikládal jsem tomu žádnou váhu. Mají to v popisu práce, aby je tu zase někdo nenapadl. V Kotli jsem se sešel se Samem a vyrazili jsme na sushi. Cestou však jsem měl opět pocit, že mě někdo sleduje a tak jsem se občas ohlédl, nikoho jsem však neviděl. V bistru jsem si sedl ke zdi abych viděl na celý prostor bistra a po několika minutách se objevil chlap. Objednal si a až na triko s motivem lilií na něm nebylo nic podezřelého. Přišla za ním ještě i ženská a normálně jedli, jenže já jsem se pořád nemohl zbavit toho pocitu a tak hned jak Sam dojedl jsem z tama vypadl a co nejdříve zamířil ke Kotli. Se Samem jsme šli dost rychlým krokem, během toho jsem mu řekl, co se asi děje a on v Kotli hned zapálil krb abychom se mohli odletaxovat. V momentu, co jsem přicházel ke krbu jsem koutkem oka zahlédl tu ženskou z bistra, jak čučí do okna. Rychle jsem vhodil letax do krbu a objevil se v Portsmucku. Sedli jsme si na molo a já doufal, že to už je za mnou… To by se však nemohl objevit postarší pár, který se očividně jde po půl desáté večer poprvé učit rybařit. Snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost a jen si velmi tiše povídat se Samem, i přes to však něco málo neuniklo mé pozornosti. Po celou dobu jsem měl pocit, že mi někdo sleduje zátylek, během jejich konverzace jsem zaslechl, že ten chlap by jel radši na dovolenou na Magos, než ta ženská to chtěla zakecat a taky dost často nadávali na rybaření obecně. Asi po půl hodině jsem to zabalil a šel domů, kde jsem si o tom popovídal s mamkou. Večer jsem si před usínáním začínal už myslet, že možná šílím, protože při převlékání jsem měl pocit, že jsem něco viděl se mihnout za oknem, jenže jak bych tam mohl něco vidět kromě ptáka, když mám pokoj v prvním patře?! Druhý den jsem se rozhodl, že na ryby půjdu i tak. Pokud mě chtějí sledovat, stejně budou ať budu kdekoli. Ten den vypadal však dost klidně. Mamka mě přišla zkontrolovat, taky se za mnou zastavila Mary a já celý den nervózně těkal pohledem po okolí. Už se začalo pomalu stmívat, když z ničeho nic jsem přestal úplně vidět a někdo mě chytl. Byl jsem tak v šoku, že jsem se nevzmohl na nic jiného, než sebou cukat. Objevil jsem se na molu a přede mnou byla ta hlídka z knihkupectví. Musel jsem jim odezvdat všechny své věci včetně hůlky a převléct se do nějakého šedého pracovního úboru. Nevím kde jsem, ale mám strach. V noci jsem to tu trochu prozkoumal a není tu moc lidí, ale říkali, že prý dostanu spolubydlící. Vypadá to tu jako na nějakém hororovém táboře, který je smíchaný s farmou. Nebýt toho vysokého plotu všude okolo, možná by to tu nebylo až tak děsivé… Bojím se, že dostanou i ty, na kterých mi záleží nejvíc.

スッアルト