od posledního zápisu se ještě stalo pár událostí, a tak se ti pokusím je shrnout. Dva dny před koncem prázdnin se konala opět párty na rozloučenou s Londýnem, tentokrát však bez prváků a ve Visánku. Za hřbitovem, tam je totiž takové ohniště i s hezkým posazením, a tak Lili s Mary usoudily, že by to tam mohlo být fajn. Kupodivu to nebyla nějak velká párty, ale stejně jsem si ji užil. Opět se hrála hra, kdy ti ostatní vymyslí dvě jména a ty si pak z pytlíku vylosuješ dva lístky s akcí a místem a musíš to přeformulovat do věty. Vzniklo nám z toho třeba, že Maya s profesorem Parkerem si vzájemně vyměňují oblečení kvůli sázce na hřišti s bouřlivým potleskem tribuny. Dost jsme se u té hry zasmáli a poté jsme hráli stejně jako loni hru co by, kdyby. Do postele jsme tak s Lili odpadli až těsně nad ránem… Poslední den prázdnin jsem strávil ráno rybařením a vyvenčením Quida a zbytek dne si vyhradil pro Lili, abychom si užili posledních pár hodin, kdy můžeme být spolu, jak dlouho chceme…. takže jsme strávili pár hodin v našem bazénu. Závodili jsme v tom, kdo ho přeplave rychleji, potápěli jsme se navzájem a neskutečně blbli. Naše dovádění přerušila až mamka svoláním k večeři.

Cestu vlakem jsem letos trávil s Mary a Jayem. Po prvé, po dlouhé době jsem si s nimi nějak více povídal a pak jsme přemítali nad obsahem Věštce a tipovali, jestli hlavní redaktor je pro nebo proti Regimentu. Kočáry byly letos o dost záživnější než kdy dřív. Zastihla nás totiž silná bouřka s vichřicí a kočár měl chvilkama problémy udržet rovnou jízdu. Letošní zařazování do kolejí nebylo tak dlouhé, jako obvykle. Dostalo se k nám celkově pět nových dušiček a po poměrně děsivém proslovu ředitelky jsme se konečně mohli i najíst. Po večeři jsem ještě Alexovi s Maise udělal malou prohlídku koleje ze které, byli dost nadšení a další den mě s Lili ukecali, abychom jim ukázali nějakou zkratku, co v Bradavicích je, tak jsme jim ukázali jednu z těch nejznámějších a řekli jim, aby na ostatní si přišli sami. Protože prozkoumávání hradu je jedna z těch nejlepších věcí, co se tu dá dělat! Jinak se toho tady zatím ještě moc zajímavého nestalo. Na hodině bylinkářství jsme probírali plody a semeno, při zapisování mi cukaly pobavením koutky úst, a tak jsem se krčil nad sešitem, aby to profesorka Owlett neviděla… asi jsem se už dostal do puberty, když mě pobaví takové blbosti, co? Jinak mi dnes došla první várka vánočních dárků a profesor Moon mi věnoval můj obraz, co jsem loni maloval na výstavu, a taky u toho rovnou předal cenu. Na pokoji nám teď visí hned dva obrazy a na skříni se vyjímá trofej. Před chvílí jsem ještě zabalil těch pár dárků, letos jsem se rozhodl, že všechno budu balit jako něco úplně jiného, aby to hned obdarovaný nepoznal, co je to za dárek! A teď se letím socializovat za ostatními ke krbu…

​

PS: S holkama, kromě těch, co neznám, už dokážu mluvit bez koktání! Jo a jeden večer jsem si povídal s June, omluvil jsem se jí za to, jestli jsem jí ublížil v prváku... tak snad to mezi náma už bude úplně v pohodě bez špetky averze!