naposledy jsem ti psal o tom, jak jsem poznal Toscu a jak je to všechno sluníčkové. Tahle aura nám vydržela pár měsíců… vlastně až do Silvestra, který se trochu zvrhnul. Šli jsme tam společně a všechno bylo super až do chvíle, kdy jsem na chvíli si šel povídat s Wyattem  a něco s ním vyřešit ohledně jeho osobních dramat. V ten moment Tos z ničeho nic začala žárlit. Žárlila na Arte, ale i mé ostatní kamarády včetně Wyatta, což mě rozpálilo do běla, otočil jsem se na patách. Šel jsem domů a ji tam nechal. Po novém roce jsme si to všechno vyříkali a vypadalo to, že to bude vše zase v pohodě a bylo… na čtyři měsíce než se po Tosce z ničeho nic -začátkem dubna-  slehla zem. Čekal jsem na ni, týden, dva, pak měsíc, dva měsíce… než jsem si koncem června to přebral tak, že už jsem opět singl. Přestal jsem na ni myslet a místo toho jsem si myšlenky zaplnil plány, co všechno bychom na farmě mohli vyrábět, prodávat. Kde by se to dalo prodávat a jestli bychom teoreticky nemohli navázat i nějaké spolupráce. Během července se také konala párty, kterou pořádali kamarádi Toscy a mně na ni přišla pozvánka. A o asi dva dny později mi taky přišel dopis od Toscy, že mi prý psala několik dopisů, které ale sova nezvládla doručit a že je momentálně na pár dnů v Irsku, ale poté se vrátí zpět do Londýna. Ten dopis mi přišel po tak dlouhé době docela vtipný, hlavně tím obsahem. Přišlo mi to jako tak slabá výmluva, jako když se student snaží vybruslit z porušení školního řádu a vlastně ani neví, co říct. Párty jsem odignoroval a dál se soustředil na svoje věci. Tou dobou jsem taky narazil na Corn, s kterou jsem si dost hezky popovídal a o den později jsme vyrazili i na sushi do Hamptonu. Bylo to moc fajn!

 

Koncem července se konečně daly věci do pohybu a začaly se pomalu nabalovat jako koule. Prvně nám přijela první várka zvířat a to ovce, kozy a krávy. Krávy jsme se rozhodli pojmenovat po bývalých ředitelkách Bradavic. Naštěstí máme krávy jen dvě, takže to nebylo zas tak těžké najít. Pro kozy jsme zvolili jména z několika směrů. Dvě kozy jsou pojmenované po mé a Samové ex. Jedna nese jméno mé kamarádky od dětství, která si dost často a ráda nadávala s mou ex do koz a nakonec poslední koza dostala jméno po otravném obrazu. Ten obraz jsem fakt nesnášel a nejhorší na tom bylo, že byl sedm let přítomný v kolejní místnosti. Byla to ta nejotravnější a nejvlezlejší ženská, jakou jsem kdy potkal, ale pamatuju si, že ji jednou někdo z koleje sundal ze zdi a zavřel na balkoně. Co se týče ovcí, tak ty jsme pojmenovali po alkoholu a jednu po dýních. A upřímně se už dost těším na to, až budu mít nůžky a budu moct znovu otevřít náš Baa-rber shop! V momentu, co nám dojela zvířata, tak jsem byl hned šťastnější a už jsem přestal mít úplně pocit, že by mi něco scházelo. Pár dnů na to nám na MK konečně i schválili podnikání, a tak to začalo být oficiální. Oba jsme se Samem dali v našich pracích výpověď a pustili se naplno do našeho snu. Zatím jsme ve fázi příprav na velké otevření, protože ještě nemáme všechny věci na výrobu, ale to doufám, že už bude co nevidět! 

 

No a teď k tomu, co tě bude zajímat asi nejvíc po novinkách z farmy. Na začátku srpna měla Mirai svatbu, kam jsem byl pozvaný. Mohl jsem si klidně zvolit i +1, ale to jsem odmítl a vyrazil tam sám. Kvůli svatbě jsem si koupil nový oblek, abych nedělal zas tak velkou ostudu a už po doražení na místo jsem zjistil, že ta svatba bude určitě skvělá. Lokace lesu, nic moc přehnaně nazdobeného a spíš to na mě působilo útulně. Něco takového bych si upřímně dokázal představit i pro sebe, jestli se jednou budu ženit. Na obřad si ke mně přisedla Corn, protože tam nebyl stanovený zasedací pořádek a opět jsme si poměrně hezky popovídali. Vyrušila nás z toho jen Viann, která měla za úkol všechny hosty vyfotit a nás fotila se slovy o novém páru. Pobavilo mě to, protože proč by zrovna někdo jako Corn chtěl mít něco se mnou, že? U nás dvou je extrémní úspěch i to, že jsme překonali spory z teen let a dokážeme se v klidu bavit. To jsem však netušil, že během večera se to zvrhne. Dál jsem si pár sklenek, a pak jsme šli s Corn tančit. Po tanci jsme si povídali až to skončilo u líbání a nakonec jsem se druhý den ráno vzbudil v její chatce. Byla to dost žhavá noc, ale ráno jsme se rozloučili jako staří známí a každý jsme se vrátili ke svému životu. Já na farmu obstarat zvířata a ona ke svým dětem, návrhům a šicímu stroji. Během dne mi však došel od Toscy vzkaz, že by se chtěla sejít a já v ten moment věděl, že je to vše v háji. Věděl jsem, že to s ní musím ukončit a i přes to, že ji mám rád, tak dál pokračovat nemůžeme. Sešli jsme se v hospodě na Příčné a už od začátku bylo jasné, že je to celé špatně. Já byl moc chladný a odměřený, zatímco ona se tvářila, jakoby se nic nestalo. Jako bych byl časová kapsle, kterou uzavřela před svým zmizením a teď ji otevřela a budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Dali jsme si pivo a jídlo a po krátkém small talku jsem to na ni tak nějak vychrlil. Dobře, jsem posera a neřekl jsem jí úplně celou pravdu, co se stalo včerejší noc. Místo toho jsem to zaobalil do věty, že jsem to začal brát po tak dlouhé době, že jsem singl a začal jsem se tak i chovat… to by jí asi mohlo dojít, že se něco takového stalo, ne? Chtěl jsem, abychom zůstali kamarádi, to ovšem striktně odmítla, že už se mnou nechce mít nic společného. Tak jsem odešel domů, kde jsem se postaral o zvířata a nakonec napsal Corn. Vyměnili jsme si pár sov, než jsem čapl láhev a o pár minut později stál na rohožce přede dveřmi jejího domu. Opět jsme popíjeli a noc se opakovala…a druhý den vyšlo nové vydání DV, kde se o mně a Corn psalo. Což mi neudělalo zrovna radost, ne že by mi to nějak extrémně vadilo, protože s Tos jsem to stihl ukončit před vydáním článku, toho, co se stalo s Corn rozhodně nelituji, ale díky tomu článku mám pocit, že jí kazím pověst. Proto jsem se rozhodl, že pokud to nějakým způsobem mezi náma bude pokračovat, tak si proměním šatník…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Předevčírem byla oslava prvního výročí od postavení nového Bradavického hradu. Dost jsem zvažoval, jestli tam jít nebo ne a nakonec ten večer působil dost fajn. Studentům se předávaly ceny za školní rok, byl přípitek, tombola… a pak se to zvrhlo poté, co s sebou moderátor švihl o zem a Stu ho prohlásil za mrtvého. Všichni jsme museli vypít protijed a nechat se od Anet vyslechnout. Po vypití a výslechu jsem udělal pár kroků stranou a všiml si, že je tu celou dobu přítomná i Corn. Laurie, která mě rozhodně neschvaluje nikde v dosahu nebyla a tak jsem si ke Corn přisedl a po pár slovech zjistil, že si protijed vzít odmítá. Snažil jsem se ji přesvědčit, ale vše bylo k ničemu, proto jsem nakonec šel za Stuem. Jenže Corn stihla zdrhnout, takže Stu poslal Laurie s protijedem za ní a já dostal zásek. Z ničeho nic jsem se cítil slabý a nevěděl, co dělat. Ten pocit bezmoci na tom byl asi ten nejhorší. Neříkám, že cítím ke Corn nějaké hluboké city, ale rozhodně ji nechci ztratit zrovna teď, když jsme si k sobě našli po letech cestu a mohl bych mít v životě na povídání někoho dalšího než Arte. Nevím jak dlouho jsem tam stál, ale Stu mě odvedl stranou a trochu mi rozehnal černé myšlenky, než se tam nasáčkovala Tosca. Řekl jsem jí, že pokud vím, tak se mnou nic nechce mít, tak proč si přisedla… no a ona na to, že si pamatuju dobře a řekla Stuovi, že mi je už rozhodně líp? Stu odešel a Tosca začala mluvit o tom, jak byla možná naštvaná, ale já jí to doříct už nenechal. Sbalil jsem si svou výhru a šel pryč. Rychle jsem se postaral o zvěř, převlékl se a šel zkusit své štěstí k domu Corn. Nutně jsem potřeboval vědět, že stále dýchá. Překvapilo mě, když mě po lehkém výslechu, aby si byla jistá, že nejsem někdo pod mnoholičným lektvarem, pustila dovnitř, tak držela v ruce sekáček. Podařilo se mi ji však alespoň trochu uklidnit a strávil jsem s ní noc sezením u hlavních dveří, kde jsme nakonec i usli.

 

 Dneska nám přijelo na farmu deset slepic! Všechny jsem hned pojmenoval po kouzelných tvorech a nemůžu se dočkat toho až snesou první vajíčka. Chtěl bych k nim pořídit tedy i kohouta ať je na té farmě trochu živěji.