​

už je to opravdu dost dlouho, co jsme byli naposled v kontaktu. U mě se teda dlouhé měsíce nic nového ani nedělo. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsme si se Samem sedli a pustili se pořádně do plánování našeho snu, což je farma. Procházeli jsme veškeré volné pozemky, které bychom mohli zakoupit, a následně jsme plánovali, jak by celá naše farma měla vypadat, co budeme chtít za zvířata a taky jak bude vypadat náš dům uprostřed farmy. Byl to běh na několik měsíců, během kterých jsme se snažili vydělat co nejvíc peněz. O prázdninách se vrátili studenti ze školy a na mole to zase trochu ožilo. Byl to pro mě trochu šok, po těch pár měsících tam začít potkávat lidi, ale nakonec jsem se lehce sblížil se dvěma klukama. Ze začátku jim to rybaření zrovna dvakrát nešlo, a tak jsem jim začal dávat bělice, co jsem měl navíc, a taky jsem jim věnoval pár věcí. Jednoho z nich mi bylo dost líto, protože v létě chodil ve svetru, a taky v té době oba vypadali poměrně chudě. K mému překvapení jsme však dalším časem nacházeli čím dál víc společných témat až mi oba začali ze srandy říkat strýčku, což už jim tak nějak zůstalo. Během školního roku mi přišlo, že jsem se sám vrátil zpět do svých školních let. Sovy mi létaly snad každý týden se zoufalým dopisem o nějakém dramatu, co se zrovna v mé bývalé koleji či na hradě všeobecně dělo. Následující školní rok se hlavní problémy začaly točit kolem holek, jak mi zrovna tohle bylo povědomé! Často mi přišlo, že zažívají stejná dramata, jako jsem zažíval za svých studentských let já sám. Jakoby dramata zůstávala stejná, jen ti, kterých se týkají se měnili. S jejich letošním příjezdem se změnilo i molo v Portsmucku. Několikrát se stalo, že jsem tam nebyl jen já s Wyattem a Leonem, ale ještě se k nim přidaly třeba dvě-tři holky, ale všichni jsme stáli na úplně stejném prostoru jako doposud. Občas to na mě působilo komicky, jak kdybych si omylem založil rybářskou školku. Nevím, jestli ti dva ty holky tak moc omámily, nebo se rybaření stalo letošním letním trendem, ale nejspíš si budu muset najít nové místečko, kde bude trochu víc klidu. Četl jsi posledního Věštce? Toho, kde paní Monarchia hledá svědky kouzelnické války? Já už nad tím přemýšlím několik dnů, možná to budou už i týdny. Někdy se mi ve snech vrací vzpomínky na veškeré ty zážitky z tábora, ať ty dobré či ty špatné… a i přes to jsem se stále nedokázal rozhodnout, jestli jí mám napsat. Na jednu stranu si říkám, že kapitola o táboře by tam neměla chybět, na druhou stranu nevím, jestli to jako příspěvek stačí. Ničím jiným jsem si jinak skoro neprošel, když vyškrtnu bitvu o Bradavice a jednu v Littleportu, tak jsem to vlastně celé zaspal. Jinak, co se týče farmy, tak jsme si předevčírem se Samem převzali klíčky a hned se nastěhovali. Zatím máme vybavený celý domek a základní věci ve výrobních prostorách. Takže teď nás čeká druhá etapa vydělávání na založení živnosti, nákupu zvířat a plodin k nasazení. I tak z toho už mám však velikou radost! Když budeš chtít, tak se za námi můžeš někdy zastavit.