Pár dnů po posledním dopise jsem se odstěhoval zpět domů, kde vypadá vše v naprostém pořádku, jako by se za ten rok, co jsem tu nebyl nic nezměnilo. Bohužel se však změnilo hodně. Několik dnů jsem se při rybaření necítil vůbec dobře a každou chvíli se ohlížel, jestli za mnou někdo nestojí. Musel jsem to však překonat, nějak na tu farmu vydělat se Samem musíme, ne? Zatímco já se pral se svým problémem vydržet na mole, co nejdéle, svět okolo mě se roztočil až moc rychle. Všichni pracují na tom, aby se vše vrátilo do starých kolejí a já jsem opět tichým a nepotřebným pozorovatelem. Plakáty s mně dost známými tvářemi nahradily obličeje téměř neznámé až na Sebastiana. Jde o všechny Lilie, které ještě unikají spravedlnosti. V Srpnu začaly i soudní procesy na MK, tam byl předvolán i Gianni, avšak nebudu předbíhat, první soud totiž byl s North, kterého jsem se zúčastnil jako člen poroty. 

Dostavil jsem se na ministerstvo ve stanovený čas ve slušném oblečení a velmi brzy si nás převzala nějaká paní, která nám vysvětlila, co bude naší úlohou. Poslouchat a pak rozhodnout. Zdá se ti to jednoduché? Bylo to to nejtěžší, co jsem v životě asi udělal. Raději bych zase bojoval na testrálovi, než nést břímě osudu North. Všechno se hrozně těžko poslouchalo, ať už to, co jí vedlo se přidat k Regimentu, to proč nakonec zradila a pracovala pro Odboj, ale hlavně to, jak byla vyslána na misi do Littleportu zapálit kostel a udržet oheň. Po vyslechnutí jsme se odebrali do místnosti a rozhodovali, jestli je vinna nebo ne. Nesouhlasil jsem s výškou trestu, zároveň mi však nepřišlo správné ani to, aby odešla bez trestu úplně. Nakonec jsme ji jako porota shledali vinnou a soudkyně snížila trest na úplné minimum. Dost se mi po rozsudku ulevilo a na další procesy jsem radši nešel. Pár dnů po North šel k soudu Gianni, který naštěstí vyvázl také jen s podmínkou, o dost delší než North, ale může být alespoň pořád s dětmi a chodit do práce. Práce… Tu bych si měl taky najít, co? Neboj se poohlížím se po takové, co by mě bavila a zároveň bych si i dostatečně vydělal. 

Několikrát jsem se taky viděl na chvíli i s Lil, domluvili jsme se, že bychom mohli něco podniknout, než zmizí na rok do školy a taky chtěla vidět ještě Brada s Jol, kteří se už vrátili z Francie a tak jsem se domluvil s Giannim, že bychom mohli udělat grilovačku u nich, v pátek před odjezdem. 

S Lil jsem se sešel před vchodem domu a dovnitř jsme šli spolu. Gianni už pomalu rozehříval gril a my se v rychlosti přivítali. Vybrali víno, já ho otevřel a rozlil do skleniček a začali jsme si povídat společně i s Pheobe, zatímco Gianni dělal žebra. Tahle klidná idylka však nevydržela dlouho a Lil mě už táhla za dětmi do pokojíku. Nadšeně nám povídali o zážitcích z Francie, o zvířatech, které by chtěli a nakonec i o svatbě, kde s nimi byla i Lil. Já se s nimi pak podělil o zážitek, kdy jsme s Lil při obraně Bradavic letěli na testrálech. Z pokoje jsme se dostali až ve chvíli, kdy nás Gi zavolal k jídlu. Seděli jsme u nich až do večera. S uspáváním dětí jsme se však rozloučili a pomalu vyšli na ulici. Měl jsem v plánu se s Lil rozloučit, protože ta narozdíl ode mě se už umí přemisťovat, ta však se mnou měla v plánu ještě krátkou procházku ke krbu. Nakonec jsme si však ještě sedli v parku a poměrně dlouho jsme si povídali a já se po dlouhé době cítil zase úplný a jakoby Lil zastavila čas. Možná to bylo tím, že povídala a já ji u toho koukal do očí, možná tím, že jsem jí z ničeho nic držel za ruku… nebo tím, že jsem jí políbil a ona mi polibek oplatila. Moje srdce začalo bít velmi rychle a chytil jsem ji druhou rukou kolem pasu. Nechtěl jsem aby tahle chvíle skončila a nejspíš jsem se bál toho, že se odtáhne a uteče. Po chvíli se odtáhla, ale místo toho, aby hodila zpátečku, zařadila plnou rychlost a s úsměvem od ucha k uchu na mé tváři jsme se přesunuli ke mně domů. Kde to pokračovalo ještě v rychlejším tempu a během několika minut jsem s ní stál v pokoji polonahý u postele. Nebudu ti psát, jak to dopadlo, stejně si to dokážeš sama dost dobře domyslet. Rozhodně to však byl nejlepší večer za poslední rok! 

O víkendu jsem se ještě byl mrknout do nově zrekonstruovaného zvěřince, který je fakt úžasný. Průchozí výběhy, nová zvířata a vybavení pro ně. Dokázal bych tam bez mrknutí oka utratit celou výplatu, kdybych nějakou dostával! Teď tě asi hodně udivím, ale představ si, že jsem zvládl odejít ze zvěřince a neutratil jsem ani svrček! Mé peněžence jsem to však vykompenzoval u objednávací truhličky, objednáním vánočního dárku pro Lil. Zatím jsem vymyslel jen drobnost, takže k tomu budu muset ještě něco vymyslet, musím jí vynahradit loňské Vánoce, kdy jsem jí nic nemohl poslat. V neděli jsem ještě letěl do Londýna na snídani se Samem, abychom mohli probrat pořádně veškeré novinky v našich životech a také plány s farmou. V pondělí jsem se s nimi ještě byl rozloučit na nádraží. Z Lil je primus, ale narozdíl ode mě z toho nevypadala vůbec nadšeně. Snažil jsem se na tom pro ni najít, co nejvíce pozitiv, ale vůbec nevím, jestli jsem uspěl. Poté jsem se s ní už rozloučil se slovy, že se možná uvidíme dříve, než si myslí a zmizel z nádraží. Musel jsem letět do mé nově nalezené práce. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem jí o tom úplně zapomněl říct! Budu pracovat ve stájích okřídlených koní v Prasinkách. Bude mi tak blízko a zároveň extrémně daleko…